Bylo nebylo.
V dávných dobách kdy byl svět ještě neutříděný
a věci nepojmenované, žil praotec všech psů Azor První.
Běhal po divokých lukách a lesích,
koupal se v prudkých horských bystřinách
a snil o zítřku,
který možná přinese něco nového a nepoznananého.
Čas, ve kterém žil,
ještě neměl minulost ani budoucnost.
Byl to čas dětství světa.
Azor nemusel o nic bojovat. Všeho byl nadbytek.
Nikde nebyly žádné ploty,
nikdo ještě nevynalezl slovo, MUSÍŠ,
odnikud nehrozilo žádné nebezpečí.
V lidské řeči se takovému uspořádání, říká "ráj na zemi."
Azor První se tedy toulal světem
a přes nadbytek věcí které ho obklopovaly
cítil v srdci narůstající neklid.
Už ho nebavilo závodit se zajíci,
prohánět ryby v rybníce,
ani rozhrabovat nory hrabošů.
Chybělo mu cosi, co nedokázal pojmenovat.
V těch dnech se Pán Bůh rozhodl,
že zkontroluje své dílo.
Procházel loukami a lesy,
obdivoval se svobodné divokosti stvoření
a žasl nad rozrůstající se rozmanitosti.
Když ho Azor První ucítil, radostně zavrtěl ocáskem
a běžel mu vstříc.
Položil své packy na zřasený plášť, vesele zaštěkal
a ponořil svůj pohled do Božích očí.
Azor První byl krásně urostlé zvíře.
Jeho tělo bylo pružné a srst sametově hebká.
Pán Bůh ho pohladil, podrbal za ušima a řekl:
"Tak co příteli? Co pořád děláš?
Máš trochu posmutnělé oči."
V tom okamžiku Azor poprvé objevil význam slova pán.
Zadíval se žádostivě na svého stvořitele a řekl:
" Milý Pane Bože, svět který jsi mi dal je krásný
a téměř dokonalý. Ty jsi však pánem všech
a já bych přece jen chtěl někoho,
o nějž bych se nemusel dělit s ostatními.
Buď tak hodný a stvoř tvora který by se ti podobal
a byl stále se mnou. Bože, stvoř mi pána."
"Jsi krásný svobodný pes, Azore," řekl Bůh.
" Jestli si to přeješ, stvořím ti pána.
Uvědom si ale,
že se svým pánem přijdeš i o část své svobody."
" Bože, ty víš, že láska a přátelství je víc než svoboda.
Vždyť k čemu je mi svoboda,
pokud ji nemohu někomu složit k nohám.
K čemu je mi volnost, když ji nemám komu darovat."
" Dobře Azore, stvořím člověka. Bude mým zástupcem na zemi
a tvým pánem. Budete ale muset odejít z ráje.
Člověk bude mít svou hlavu a někdy bude i zlý.
Člověk by ráj obrátil naruby."
" Děkuji ti Bože," řekl Azor a olízl stvořitelovu ruku.
Bůh vzal hrstičku hlíny, uhnětl člověka a vdechl mu duši.
Potom pes i jeho pán opustili ráj.